ইন্দ্ৰ (/ˈɪndrə/; সংস্কৃত: इन्द्र) এজন হিন্দু দেৱতা৷ ইন্দ্ৰক দেৱতা আৰু স্বৰ্গ ৰাজ্যৰ ৰজা বুলি গণ্য কৰা হয়।[4] হিন্দু ধৰ্মত বিশ্বাস কৰা হয় যে ইন্দ্ৰ এজন মহাপৰাক্ৰমী দেৱতা তথা ৰজা। মহাভাৰত আৰু ৰামায়ণত উল্লেখ আছে।

ইন্দ্ৰ

বাহন ঐৰাৱতত উঠি থকা অৱস্থাত দেৱৰাজ ইন্দ্ৰ
অন্য নাম দেৱেন্দ্ৰ, মহেন্দ্ৰ, সুৰেন্দ্ৰ, সুৰপতি, সুৰেশ, দেৱেশ, দেৱৰাজ, অমৰেশ, পৰ্জন্য,
দেৱনাগৰী इन्द्र
সম্পৰ্ক আদিত্য, দেৱতা, ভগৱান, পৰম ব্ৰহ্ম , দিগপাল, পৰ্জন্য, বিষ্ণু
নিবাস অমৰাবতী[1]
অস্ত্ৰ বজ্ৰ
বাৰ দেওবাৰ
সঙ্গী শশী
পিতৃ-মাতৃ
সন্তান জয়ন্ত, ঋষভ, মিধুষ, জয়ন্তী, দেৱসেনা (ষষ্ঠী), বালি আৰু অৰ্জুন
আসন/বাহন উচ্চৈঃশ্ৰবা
ইণ্ডো-ইউৰোপীয়ান সমাৰ্থক Perkwunos

ইন্দ্ৰ দেৱতা আকাশ, বিজুলী, বতৰ, বজ্ৰপাত, ধুমুহা, বৰষুণ, নদীৰ প্ৰবাহ আৰু যুদ্ধৰ সৈতে জড়িত।[5][6][7][8]

ঋগবেদত সকলো দেৱতাৰ ভিতৰত আটাইতকৈ বেছি ইন্দ্ৰৰ বিষয়ে উল্লেখ কৰা হৈছে।[9] মানৱৰ সমৃদ্ধি আৰু সুখত বাধাৰ সৃষ্টি কৰা বৃত্ৰ নামৰ দুষ্ট অসুৰক হত্যা কৰা ইন্দ্ৰ দেৱতাক মৰ্যাদাৰ ভিত্তিত তেওঁৰ শক্তিৰ বাবে পূজা কৰা হয়। ইন্দ্ৰই বৃত্ৰ আৰু তেওঁৰ "প্ৰতাৰক শক্তি"ক ধ্বংস কৰে, আৰু এই বিজয়ৰ দ্বাৰা মানৱৰ বাবে ত্ৰাণকৰ্তা স্বৰূপ বৰষুণ আৰু সূৰ্য্যৰ পোহৰ উপলভ্য কৰোৱায়।[8][10]

উত্তৰ-বৈদিক ভাৰতীয় সাহিত্যত ইন্দ্ৰৰ তাৎপৰ্য্য কিছু কমি আহে যদিও বিভিন্ন পৌৰাণিক ঘটনাত তেওঁ এতিয়াও গুৰুত্বপূৰ্ণ ভূমিকা পালন কৰে। কাহিনীসমূহত তেওঁক এজন শক্তিশালী নায়ক হিচাপে চিত্ৰিত কৰা হৈছে।[11]

বিষ্ণু পুৰাণৰ মতে ইন্দ্ৰ হৈছে দেৱতাৰ ৰজাই বৰণ কৰা উপাধি, হিন্দু ব্ৰহ্মাণ্ডবিজ্ঞানৰ এক চক্ৰীয় সময় প্ৰতিটো মন্বন্তৰত পৰিৱৰ্তন ঘটে। প্ৰতিটো মন্বন্তৰৰ নিজস্ব ইন্দ্ৰ থাকে আৰু বৰ্তমানৰ মন্বন্তৰৰ ইন্দ্ৰক পুৰন্দৰ বোলা হয়।[12][13][14]

বৌদ্ধ (Indā)[15][16] আৰু জৈন[17] পৌৰাণিক কাহিনীতো ইন্দ্ৰক চিত্ৰিত কৰা হৈছে। বৌদ্ধ পৰম্পৰাৰ সংসাৰ মতবাদৰ মতে ইন্দ্ৰই দেৱতাৰ পুনৰ্জন্মৰ জগতখন শাসন কৰে।[18] কিন্তু উত্তৰ-বৈদিক হিন্দু গ্ৰন্থসমূহৰ দৰেই বৌদ্ধ গ্ৰন্থসমূহতো ইন্দ্ৰকো উপহাসৰ বিষয় আৰু মূৰ্তিৰ মৰ্যাদালৈ অবনমিত কৰা হৈছে আৰু পুনৰ্জন্ম লাভ কৰা দেৱতা হিচাপে দেখুওৱা হৈছে।[18] বৌদ্ধ আৰু হিন্দু ধৰ্মৰ দৰে জৈন পৰম্পৰাত ইন্দ্ৰ দেৱতাৰ ৰজা নহয়, বৰঞ্চ স্বৰ্গ-লোকত বাস কৰা অতিমানৱৰ ৰজা আৰু জৈন পুনৰ্জন্ম ব্ৰহ্মাণ্ডবিজ্ঞানৰ এটা গুৰুত্বপূৰ্ণ অংশ।[19] তেখেতে তেখেতৰ পত্নী ইন্দ্ৰানীৰ সৈতে জৈন তীৰ্থংকৰৰ জীৱনৰ শুভ মুহূৰ্তসমূহ উদযাপন কৰিবলৈ আবিৰ্ভাৱ হয়, যিটো আইকনগ্ৰাফীয়ে স্বৰ্গত বাস কৰা অতিমানৱৰ ৰজা আৰু ৰাণীয়ে এজন জৈনৰ আধ্যাত্মিক যাত্ৰাক শ্ৰদ্ধাৰে চিহ্নিত কৰাৰ ইংগিত দিয়ে।[20][21] গ্ৰীক পৌৰাণিক কাহিনীত তেওঁ জিউছ তথা ৰোমান পৌৰাণিক কাহিনীত জুপিটাৰৰ সমতুল্য। ইন্দ্ৰৰ শক্তিসমূহ বৃহত্তৰ আদি-ইণ্ডো-ইউৰোপীয় পৌৰাণিক কাহিনীৰ অন্তৰ্গত অন্যান্য ভাৰত-ইউৰোপীয় দেৱতা যেনে নৰ্ছ অডিন, পেৰুণ, পাৰ্কুনাছ, জালমোক্সিছ, টাৰানিছ আৰু থৰৰ সৈতে সাদৃশ্য আছে।[8][22][23]

প্ৰতিমাবিদ্যাত ইন্দ্ৰক তেওঁৰ অস্ত্ৰ বজ্ৰ ধাৰণ কৰা আৰু তেওঁৰ বাহন ঐৰাৱতত উঠি থকা দেখা যায়।[24] ইন্দ্ৰৰ বাসস্থান স্বৰ্গৰ ৰাজধানী অমৰৱতী চহৰ যদিও মেৰু পৰ্বতৰ সৈতেও তেওঁক সম্পৰ্কীত কৰা হয়।[18][25]

অন্য ধৰ্মত

সম্পাদনা কৰক

ইন্দ্ৰ হৈছে কালাশ জনগোষ্ঠীৰ লোকসকলে পূজা কৰা এজন গুৰুত্বপূৰ্ণ দেৱতা, ইয়াৰ পৰাই প্ৰাচীন হিন্দু ধৰ্মত তেওঁৰ প্ৰাধান্যৰ ইংগিত পোৱা যায়।[26][27][28][29][30][31][32]

বৌদ্ধ ধৰ্ম

সম্পাদনা কৰক
 
ইন্দ্ৰশালা গুহা

বৌদ্ধ ধৰ্মৰ ব্ৰহ্মাণ্ডবিজ্ঞানত ইন্দ্ৰক সুমেৰু পৰ্বতৰ ওপৰত অৱস্থিত ত্ৰয়স্ত্ৰীম্স স্বৰ্গত স্থান দিয়া হৈছে। তেওঁ পুনৰ্জন্মৰ ছয় জগতৰ ভিতৰত বৌদ্ধ পৰম্পৰাত বহুলভাৱে আকাংশা কৰা সংসাৰৰ দেৱ ৰাজ্যত বাস কৰে আৰু শাসন কৰে।[33] মানৱ জীৱনৰ অতি উত্তম কৰ্ম আৰু সঞ্চিত পুণ্যৰ পৰিণতিত ইন্দ্ৰ ৰাজ্যত পুনৰ্জন্ম লাভ হয় বুলি বৌদ্ধ ধৰ্মত বিশ্বাস কৰা হয়।[34]

জৈন পৌৰাণিক কাহিনীত ইন্দ্ৰই তীৰ্থংকৰ গুৰুসকলৰ সেৱা কৰে বুলি কোৱা হয়। তীৰ্থংকৰ সম্পৰ্কীয় গল্পসমূহত প্ৰায়ে ইন্দ্ৰৰ উপস্থিতি দেখা যায়৷ ইন্দ্ৰই তীৰ্থংকৰৰ জীৱনৰ চৱন কল্যাণক, জন্ম কল্যাণক, দীক্ষা কল্যাণক, কেৱল জ্ঞান কল্যাণক, আৰু মোক্ষ কল্যাণক এই পাঁচটা শুভ পৰিঘটনা পৰিচালনা আৰু উদযাপন কৰে।[35]

জৰথুষ্ট্ৰবাদ

সম্পাদনা কৰক

জৰথুষ্ট্ৰবাদৰ পবিত্ৰ ধৰ্মশাস্ত্ৰ আৱেস্তাৰ এটা খণ্ড ভেণ্ডিদাদত নাংহাইথ্যা (বৈদিক নসত্য) আৰু সৌভ্ৰা (সৰ্ব)ৰ সৈতে ইন্দ্ৰকো তুলনামূলকভাৱে ক্ষুদ্ৰ অসুৰ হিচাপে উল্লেখ কৰা হৈছে।[36][37]

  1. These are his parents in the Epics and Puranas. For various earlier versions, see #Literature

তথ্য সংগ্ৰহ

সম্পাদনা কৰক
  1. Dalal, Roshen (2014). Hinduism: An alphabetical guide. Penguin Books. ISBN 9788184752779. https://books.google.com/books?id=zrk0AwAAQBAJ&pg=PT561. 
  2. Dalal, Roshen (2010). Hinduism: An Alphabetical Guide. Penguin Books India. ISBN 978-0-14-341421-6. https://books.google.com/books?id=DH0vmD8ghdMC&q=Indra+aditi. 
  3. Mani 1975.
  4. Bauer, Susan Wise (2007). The History of the Ancient World: From the Earliest Accounts to the Fall of Rome (1st সম্পাদনা). প্ৰকাশক New York: W. W. Norton. পৃষ্ঠা. 265. ISBN 978-0-393-05974-8. 
  5. Gopal, Madan (1990). India Through the Ages. Publication Division, Ministry of Information and Broadcasting, Government of India. পৃষ্ঠা. 66. https://archive.org/details/indiathroughages00mada. 
  6. Shaw, Jeffrey M.; Demy, Timothy J. (27 March 2017). War and Religion: An encyclopedia of faith and conflict. Google Książki. ISBN 978-1-61069-517-6. https://books.google.com/books?id=KDlFDgAAQBAJ&q=Indra+god+war&pg=PA380.  [3 volumes]
  7. Perry, Edward Delavan (1885). "Indra in the Rig-Veda". Journal of the American Oriental Society খণ্ড 11 (1885): 121. doi:10.2307/592191. 
  8. 8.0 8.1 8.2 Berry, Thomas (1996). Religions of India: Hinduism, Yoga, Buddhism. Columbia University Press. পৃষ্ঠা. 20–21. ISBN 978-0-231-10781-5. https://archive.org/details/religionsofindia00berr. 
  9. Gonda, Jan (1989). The Indra Hymns of the Ṛgveda. Brill Archive. পৃষ্ঠা. 3. ISBN 90-04-09139-4. https://books.google.com/books?id=KtcUAAAAIAAJ. 
  10. Griswold, Hervey de Witt (1971). The Religion of the Ṛigveda. Motilal Banarsidass. পৃষ্ঠা. 177–180. ISBN 978-81-208-0745-7. https://books.google.com/books?id=Vhkt5K1fw2wC&pg=PA177. 
  11. "Ahalya, Ahalyā: 15 definitions". Wisdom Library. n.d.. https://www.wisdomlib.org/definition/ahalya। আহৰণ কৰা হৈছে: 14 December 2022. 
  12. Dutt, Manmath Nath (English ভাষাত). Vishnu Purana. পৃষ্ঠা. 170–173. https://archive.org/details/Vishnupurana-English-MnDutt. 
  13. Wilson, Horace Hayman (1840). "The Vishnu Purana". www.sacred-texts.com. Book III, Chapter I, pages 259–265. https://www.sacred-texts.com/hin/vp/vp075.htm। আহৰণ কৰা হৈছে: 2021-06-15. 
  14. Gita Press Gorakhpur (Sanskrit, Hindi ভাষাত). Vishnu Puran Illustrated With Hindi Translations Gita Press Gorakhpur. পৃষ্ঠা. 180–183. https://archive.org/details/vishnu-puran-illustrated-with-hindi-translations-gita-press-gorakhpur. 
  15. "Dictionary | Buddhistdoor". www.buddhistdoor.net. https://www.buddhistdoor.net/dictionary/details/inda। আহৰণ কৰা হৈছে: 2019-01-18. 
  16. Helen Josephine Baroni (2002). The Illustrated Encyclopedia of Zen Buddhism. The Rosen Publishing Group. পৃষ্ঠা. 153. ISBN 978-0-8239-2240-6. https://books.google.com/books?id=smNM4ElP3XgC&pg=PA153. 
  17. Lisa Owen (2012). Carving Devotion in the Jain Caves at Ellora. BRILL Academic. পৃষ্ঠা. 25. ISBN 978-90-04-20629-8. https://books.google.com/books?id=vHK2WE8xAzYC&pg=PA25. 
  18. 18.0 18.1 18.2 Robert E. Buswell Jr.; Donald S. Lopez Jr. (2013). The Princeton Dictionary of Buddhism. Princeton University Press. পৃষ্ঠা. 739–740. ISBN 978-1-4008-4805-8. https://books.google.com/books?id=DXN2AAAAQBAJ&pg=PA231. 
  19. Naomi Appleton (2014). Narrating Karma and Rebirth: Buddhist and Jain Multi-Life Stories. Cambridge University Press. পৃষ্ঠা. 50, 98. ISBN 978-1-139-91640-0. https://books.google.com/books?id=AhT7AgAAQBAJ. 
  20. Kristi L. Wiley (2009). The A to Z of Jainism. Scarecrow Press. পৃষ্ঠা. 99. ISBN 978-0-8108-6821-2. https://books.google.com/books?id=kUz9o-EKTpwC&pg=PA99. 
  21. John E. Cort (22 March 2001). Jains in the World: Religious Values and Ideology in India. Oxford University Press. পৃষ্ঠা. 161–162. ISBN 978-0-19-803037-9. https://books.google.com/books?id=PZk-4HOMzsoC&pg=PA161. 
  22. Madan, T.N. (2003). The Hinduism Omnibus. Oxford University Press. পৃষ্ঠা. 81. ISBN 978-0-19-566411-9. https://books.google.com/books?id=EUsqAAAAYAAJ. 
  23. Bhattacharji, Sukumari (2015). The Indian Theogony. Cambridge University Press. পৃষ্ঠা. 280–281. https://books.google.com/books?id=lDc9AAAAIAAJ&pg=PA280. 
  24. T. A. Gopinatha Rao (1993). Elements of Hindu iconography. Motilal Banarsidass. পৃষ্ঠা. 111. ISBN 978-81-208-0878-2. https://books.google.com/books?id=MJD-KresBwIC. 
  25. Wilkings 2001, পৃষ্ঠা. 52.
  26. Bezhan, Frud (19 April 2017). "Pakistan's Forgotten Pagans Get Their Due". Radio Free Europe/Radio Liberty. https://www.rferl.org/a/28439107.html। আহৰণ কৰা হৈছে: 11 July 2017. "About half of the Kalash practice a form of ancient Hinduism infused with old pagan and animist beliefs." 
  27. Barrington, Nicholas; Kendrick, Joseph T.; Schlagintweit, Reinhard (18 April 2006). A Passage to Nuristan: Exploring the mysterious Afghan hinterland. I.B. Tauris. পৃষ্ঠা. 111. ISBN 978-1-84511-175-5. 
  28. Weiss, Mitch; Maurer, Kevin (31 December 2012). No Way Out: A story of valor in the mountains of Afghanistan. Berkley Caliber. পৃষ্ঠা. 299. ISBN 978-0-425-25340-3. 
  29. Ghai, Rajat (2014-02-17). "Save the Kalash!". Business Standard India. https://www.business-standard.com/article/opinion/save-the-kalash-114021700863_1.html. 
  30. Jamil, Kashif (19 August 2019). "Uchal — a festival of shepherds and farmers of the Kalash tribe" (en ভাষাত). https://dailytimes.com.pk/450469/uchal-a-festival-of-shepherds-and-farmers-of-the-kalash-tribe/। আহৰণ কৰা হৈছে: 23 January 2020. 
  31. West, Barbara A. (19 May 2010). Encyclopedia of the Peoples of Asia and Oceania. Infobase Publishing. পৃষ্ঠা. 357. ISBN 978-1-4381-1913-7. https://books.google.com/books?id=pCiNqFj3MQsC&pg=PA357. 
  32. Witzel, M. (2004). "[Extract: Kalash religion The Ṛgvedic religious system and its central Asian and Hindukush antecedents"]. The Vedas: Texts, language, and ritual. প্ৰকাশক Groningen: Forsten. পৃষ্ঠা. 581–636. http://www.people.fas.harvard.edu/~witzel/KalashaReligion.pdf। আহৰণ কৰা হৈছে: 2022-03-11. 
  33. Fowler, Merv (1999). Buddhism: Beliefs and Practices. Sussex Academic Press. পৃষ্ঠা. 65. ISBN 978-1-898723-66-0. https://books.google.com/books?id=A7UKjtA0QDwC. 
  34. Gowans, Christopher (2004). Philosophy of the Buddha: An Introduction. Routledge. পৃষ্ঠা. 169. ISBN 978-1-134-46973-4. https://books.google.com/books?id=EbU4Hd5lro0C. 
  35. Goswamy 2014, পৃষ্ঠা. 245.
  36. Yarshater, Ehsan (2000). "Iranian National History". The Cambridge History of Iran. 3 (1). Cambridge University Press. পৃষ্ঠা. 348. ISBN 978-0-521-20092-9. 
  37. সাঁচ:Encyclopædia Iranica Online